Sledujte aktuální info o ekonomických dopadech opatření přijatých v souvislosti s nynější pandemickou krizí pravidelně v sekci Novinky nebo si objednejte zasílání našeho bezplatného Newsletteru.

MENU
Vše

Čas nezastavíte. Když prodej firmy zajistí její budoucnost      

Když se rozhodl prodat rodinnou firmu působící na trhu bezmála tři desetiletí, byl na vše velmi dobře připravený. A měl zcela jasnou představu o tom, co by se mělo s firmou po prodeji dít. Jak silný vliv má při rozhodování faktor času? Měl majitel firmy před zahájením prodeje z něčeho obavy? A čemu se po prodeji věnuje? Také o tom si přečtete v rozhovoru s Petrem Mahelem, donedávna vlastníkem rodinné společnosti H&M z Kuchařovic na Znojemsku.

26.5.2022, Jan Velička

Jaké hlavní důvody vás přivedly k úvahám o prodeji firmy?

Já jsem takový koncepční, systémový člověk. A vždy chci být připravený na řešení všech myslitelných situací. Když jste mladí, tak si neuvědomujete faktor času. S věkem si ho ale připouštíte více a je vám stále zřejmější, že nastanou situace, kdy už nebudete mít čas uskutečnit některá řešení, byť by byla sebelepší. Zkrátka mohou přijít věci, které neovlivníte. O tom, co bude s firmou, jsem přemýšlel už delší dobu.

Uvažoval jste v nějaké fázi také o tom, že byste firmu neprodával, ale kompletní podnik předal nějakému pokračovateli v rodině?

Jistě. Já jsem původně o prodeji jako o variantě pro budoucnost své firmy neuvažoval. Ale přemýšlel jsem o formě, v níž to celé bude pokračovat. Rozhodně jsem se chtěl vyhnout klasickému trojlístku nástupců: zakladatel – udržovatel – hrobník.

Co sehrálo hlavní roli v tom, že jste nakonec názor změnil?

My jsme byli stoprocentně rodinná firma. Kromě mě ve firmě pracuje dcera, zeť, můj bratr… Téměř najisto jsem počítal s tím, že to po mně celé převezme právě dcera Kateřina. Zkušenostmi z oboru, jazykově i ekonomickými znalostmi na to bez problémů měla. Ještě na mých šedesátinách, před osmi lety, si obchodní ředitel dělal legraci: „Už to celé budete jen kontrolovat a my to s Katkou povedeme.“ Jenže situace se pak na její straně poměrně rychle změnila. Svatba, děti… A dcera se pochopitelně chtěla věnovat rodině, ne být každý den dlouho v práci. A to byl vlastně hlavní impulz ke změně strategie. Věk nezastavím, musel jsem to řešit. Tak jsem se rozhodl, že půjdu do prodeje.

Pro obavy z prodeje firmy nebyl důvod

Měl jste z něčeho před zahájením prodeje, resp. před oslovením specializovaného poradce obavy?

S prodejem jsem se vnitřně vyrovnal a smířil v okamžiku, kdy jsem se k němu odhodlal. Pokud jsem z něčeho měl obavu, tak z toho, aby byla i po prodeji zachována výrobní a obchodní činnost. Nechtěl jsem prodat jen podíl na trhu. Chtěl jsem, aby společnost fungovala dál. Kdyby ne, o práci by přišli nejen rodinní příslušníci – i když vím, že by si bez problémů poradili –, ale také naši kmenoví zaměstnanci. Ti vždycky tvořili jádro firmy, spolupracuji s nimi dlouho, stojí to na nich. Ale jinak jsem se neměl čeho obávat. Jak už jsem říkal, jsem koncepční člověk a jsem rád připravený. Absolvoval jsem předem několik seminářů v bankovních ústavech na téma „Co dál s rodinnou firmou“, takže jsem byl teoreticky připravený na to, co mě čeká, ještě předtím, než jsem se do toho pustil.

Překvapilo vás něco na procesu prodeje firmy?

Překvapila mě délka celé akce. Trvalo to čtyři roky. Když jsem si dopředu načetl, jak by vše od počátečního oslovení až do finále mělo vypadat, očekával jsem tak rok, rok a půl. Trvá-li to déle, tak klesá šance, že prodej dopadne dobře. Absolvovali jsme čtyři kola oslovování zájemců a vyčerpali jsme jejich potenciál. Chvilku to vypadalo, že se to nepovede. Ať si rozumíme – zájemců bylo dost, ale řada z nich je zvyklá kupovat zadlužené firmy, které mohou získat prakticky zadarmo. To ale nebyl můj případ. Já měl zcela konkrétní představu o tom, za kolik a za jakých podmínek prodám 100% obchodní podíl. Stejnou představu mám i o ceně nemovitostí.

Když prodej firmy dozraje jako kvalitní víno. Trpělivost se vyplatila. Přečtěte si celou případovou studii o prodeji rodinné firmy H&M spol. s r.o.

H & M spol. s r.o.

Na „kdyby“ se nehraje

Je něco, co byste dnes zpětně udělal jinak?

Z hlediska vlastního prodeje a jeho výsledku bych neměnil nic. Všechny kroky, které jsme uskutečnili ve spolupráci se společností ARFiN, měly své dobré důvody, navazovaly na sebe. Dílčí požadavky zájemců o koupi jsme vždy operativně řešili, reagovali na ně. Je tu snad jediné „kdyby“. Kdybych měl možnost udělat to ještě jednou, začal bych dřív. Měli bychom patrně prodáno v době, kdy by mi bylo o něco méně let. Sám sobě bych uspořil čas. Faktor času totiž plyne nezávisle na vašem vědomí a utíká vám… A nemá smysl se zabývat tím, co už se nedá změnit.

Byla pro vás spolupráce se společností ARFiN zajímavá a inspirativní?

Budu upřímný. Já jsem si ARFiN vybral více méně náhodou. Při nejrůznějších seminářích, o nichž jsem mluvil, jsem dostával nabídky od specializovaných společností, jestli bych prodej firmy nechtěl svěřit do jejich rukou. ARFiN mě ve stejné době aktivně oslovil jako rodinnou firmu, která je na trhu desetiletí. A nejspíš taky v kontextu mého věku. Začali jsme s panem Hájkem komunikovat, přijel jsem na schůzku do Prahy a zjistil jsem, že jde o velmi solidní firmu s řadou zkušeností. S panem Veličkou, který se mi pak po celou dobu prodeje věnoval, jsme si sedli lidsky a výborně jsme spolupracovali. Na jednání jsme byli vždy dopředu připravení a vzájemně se doplňovali. Měli jsme předem jasně domluvené, jaké je optimální řešení a kam jsme případně při vyjednávání ochotni zajít. Pěkně nám to souznělo.

Co vaše další životní plány? Budete se nadále podílet na správě té části firmy, kterou jste si nakonec ponechal?

Jedna věc je jistá – rozhazování a užívání materiálních statků u mě nenastane. Žiju život, který jsem si předsevzal, který se mi líbí. Byznys, sport, zábava, jsem spokojený, neměnil bych. Mám kde bydlet, čím jezdit, golf jsem začal hrál už dřív a pokud tělo dovolí, budu ho hrát dál. Okamžikem prodeje firmy jsem ale nechtěl zůstat doma, spát do deseti… Takže ano, pořád se podílím na řízení obchodní části společnosti, byť mi už nepatří. A spravuji část společnosti vlastnící nemovitosti, které jsme si nechali. Nicméně chci své působení pomaličku utlumovat. Mít dostatek času na vnoučata a na své koníčky – kolo, lyže, klavír, ale také víno, jsme přeci na jižní Moravě. Mám doma archiv a vždy, když někam cestuji, nechám si posílat vzorky vín, která ochutnám. Pak zvu kamarády na degustaci. Tohle je můj život.