Když se řekne, že pomáháte s finančním řízením římskokatolické církvi, zní to vlastně docela zvláštně. Je to zvláštní?
Spolupráce s Českou biskupskou konferencí (ČBK), která je vlastně takovou centrálou pro řízení aktivit římskokatolické církve, je mimořádná. Už tím, o jaký typ klienta jde. Je to největší náboženské společenství u nás s arcibiskupy, biskupy a řadou dalších zajímavých lidí. Ale také s farami, chrámy, kostely a spoustou výdělečných i nevýdělečných činností. Organizace má velmi rozvětvenou strukturu a velké množství různorodých aktivit. Nepochybně je to jedna z největších „korporací“ u nás. Tvoří ji tisícovky církevních právnických osob, jakými jsou biskupství, farnosti či kapituly, a stovky společností a neziskových organizací. Hospodaří se zhruba stomiliardovým majetkem.
Jak v církvi vznikla potřeba zdokonalit finanční řízení?
Všechno velmi úzce souvisí s tím, že již několik let probíhá proces odluky církví od státu. Římskokatolická církev, podobně jako další náboženské subjekty, dostává od státu postupně méně a méně prostředků na vlastní činnost. Na druhou stranu získala v roce 2013 poměrně velké množství nemovitého majetku a postupně vyplácenou finanční kompenzaci za majetek, který nebylo možné vydat. A tahle aktiva se nyní učí co nejefektivněji využívat. Od roku 2030 totiž bude muset financovat všechny své činnosti z vlastních zdrojů. A to není vůbec snadný úkol.
Co konkrétně tahle změna znamená?
Jednoduše řečeno se „příspěvková organizace“ státu mění na zcela samostatný, nezávislý hospodářský subjekt. Který musí umět hospodařit na svém a za své a starat se o svůj majetek a finance jako firma. Církev si musí umět hospodářskou činností vydělat na své nevýdělečné aktivity, které jsou jejím hlavním „předmětem činnosti“. Což není vůbec snadné. A byť církev samozřejmě určitý druh finančního řízení nastavený měla, prochází významnými změnami. Obtížnost tkví ale také ve struktuře nemovitého majetku. A v pestrosti aktivit církve a jí zřizovaných organizací.
Máte tím na mysli neziskové či charitní aktivity?
Přesně tak. Církev vedle svého hlavního poslání, což je péče o věřící, zajišťuje řadu dalších dobročinných aktivit v sociálních službách nebo v oblasti zdravotnictví a školství. Tyto činnosti od podstaty věci nepřinášejí zisk, spíše je potřeba na ně finančně přispívat. Různé církevní organizace také vlastní řadu nemovitostí, jejichž provoz je velmi nákladný, a přitom nemají potenciál vydělat si na sebe. Typickým příkladem jsou kostely nebo třeba provozní budovy. A na tohle všechno církev musí umět někde jinde získat prostředky. Rozumnou správou majetku, který zisk generuje nebo může generovat. Dobrými investicemi. A dobrým finančním managementem.
Co patří do „ziskové“ skupiny?
Církev vyvíjí velmi rozsáhlou hospodářskou činnost, podniká v řadě oblastí. Nejvíce v „tradičních“ oborech jako zemědělství a lesnictví, kde hospodaří na více jak 100 tisících hektarech polí a lesů. Další významnou oblastí je development a správa nemovitostí od nájemních bytů až po obchodních centra. Ale těch oblastí je ještě mnohem více. Když mluvíme o hospodářské činnosti církve, máme tím také namysli aktivity vyvíjené množstvím subjektů – 8 (arci)biskupství, 2 500 farností a kapitul a několika desítek dceřiných firem.
Struktura římskokatolické církve a ARFiN
Římskokatolická církev je největší organizovanou náboženskou skupinou v České republice, k níž se hlásí okolo 1 mil. obyvatel. Je tvořena osmi územními celky, tzv. diecézemi, v jejichž čele stojí biskupství, případně arcibiskupství – ta jsou dvě: olomoucké a pražské.
Diecéze mají v rámci organizace velkou míru autonomie v rozhodování o řadě věcí, včetně oblasti hospodářské a ekonomické. Činnost diecézí je však koordinována a kontrolována ze strany České biskupské konference (ČBK). Pro co nejlepší rozhodování si ČBK vytvořila speciální poradní a kontrolní orgán v oblastech ekonomiky a hospodaření. Společnost ARFiN připravuje poklady k rozhodnutím a také plní další úkoly, které jí poradní skupina uloží.
Aby organizace věděla, jestli dobře hospodaří
Co v oblasti finančního managementu ARFiN zajišťuje?
Když spolupráce začínala, zaměřili jsme se na standardizaci vykazování z diecézí směrem na ČBK. Myslím tím primárně finanční výkazy za jednotlivá biskupství, farnosti a instituce či firmy v jejich správě. To byl první cíl, díky kterému je nyní možné výkazy srovnávat, respektive dostávat z jednotlivých součástí informace ve stejné struktuře. A pak je to každoroční zpráva o hospodaření církve, která přináší detailní přehled o ekonomických aktivitách církve jako celku. To je rozsáhlý mnohastránkový dokument s řadou závěrů a doporučení.
Mluvil jste o roce 2030 jako o roce zlomovém. Podílíte se také na plánech pro další léta?
Ano, naše aktivity nejsou jen pohledem dozadu, hodnocením uplynulých období. Naši expertízu ČBK a diecéze využívají jak v krátkodobém plánování, tak při tvorbě dlouhodobého záměru, dokonce při extrapolaci v horizontu až několika desítek let. Další významnou oblastí jsou investice. Podílíme se na tom, aby v rámci organizace existoval jednotný pohled na vyhodnocování úspěšnosti investic a hospodaření s majetkem. Stáli jsme u vzniku metodiky, na jejímž základě církev investice sleduje, vyhodnocuje a schvaluje. Když to shrnu – naším úkolem je dát klientovi do ruky nástroje, díky kterým bude umět posoudit úspěšnost svého hospodaření a které mu umožní přijímat dobrá rozhodnutí.
Dokáže církev tyhle metodické nástroje finančního řízení naplno využít?
Je v jejím zájmu, aby to tak bylo. A je úkolem pro ARFiN tyhle nástroje ve spolupráci s diecézními ekonomy uvádět do praxe. Ale máte pravdu, v žádné organizaci to není samozřejmé a už vůbec ne snadné. Předpokládá to totiž velkou míru transparentnosti při zpětném hodnocení. Otevřeně si umět přiznat, že se třeba některá z investic nevydařila. A poučit se z toho. Tohle u našeho klienta vidím. A to je důležité.
Liší se spolupráce s takovým partnerem od jiných zakázek ARFiNu?
ARFiN se zabývá korporátním poradenstvím. Tam spadá zejména prodej firem, strategické plánování, řízení rizik, finanční analýzy a různé formy prověřování ekonomické kondice firem. A vůbec vše, co souvisí s finančním řízením. V tomto ohledu je to tedy standardní zakázka. Děláme to dlouho a umíme to. Ale jak už jsem řekl, klient a jeho mimořádné poslání, jeho komplikovaná struktura, jeho různorodé zájmy a samozřejmě celková filozofie organizace – to je něco, co je naprosto jedinečné. A ohromně inspirativní.
V čem nejvíc?
Mám tím na mysli především setkání s lidmi, se kterými se běžně nepotkáte. Když jsem kdysi své mamince řekl, že se připravuji na schůzku s panem biskupem, měsíc o ničem jiném nemluvila… Prostě tahle „organizace“ je tu tisíc let a s největší pravděpodobností dalších tisíc ještě bude. A pak vidím ještě jeden zásadní rozdíl. Když připravujeme prodej firmy, trvá to několik měsíců, někdy i let. Jakmile ale transakci dokončíme, zakázka končí. Zde je to jinak. Spolupráce je dlouhodobá. Nicméně hlavní motiv je ve všech případech stejný, a je jím oboustranná důvěra. Nás velmi těší, že jsme ji od ČBK jako jediná společnost získali právě my. A děláme vše pro to, abychom si tuhle důvěru zasloužili a udrželi.
