Lidé přehodnotili své priority. Mezilidský kontakt stoupl na ceně

V čem se aktuální situace na trhu nejvíc liší od jara? 

Prakticky ve všem. Podzim je úplně jiný. Lidé v čele firem si naplno uvědomili, že nemají na co čekat. Pokud vám jako podnikateli není jedno, co se s vaší firmou stane, tak si prostě musíte poradit s každým výkyvem, s každou situací. Nezáleží na tom, jestli vaše podnikání zasáhla cyklická ekonomická krize nebo korona. Prostě se musíte přizpůsobit bez ohledu na okolnosti nebo nejrůznější opatření. Mám pocit, že právě tahle mentalita je v nejobecnější rovině vlastní všem podnikatelům. Takže zatímco jaru dominovaly spíše obavy a strachy, podzim je ve znamení hledání řešení.

Ne všechna odvětví jsou ale zasažena stejně…

Pochopitelně některé části trhu aktuální situace poznamenala víc, některé méně. Velmi důležité je, v jaké části dodavatelského řetězce daná firma stojí. U nás funguje spousta výrobních podniků, které dodávají klíčové díly například pro producenty zemědělské techniky. A zemědělství je jednou z oblastí, která byla zasažena nejméně. Laicky řečeno – kombajny a traktory se budou prodávat pořád, ať se děje, co se děje. A když funguje zemědělská výroba, běží poměrně dobře i navázaný strojírenský segment.

 Nedohánějí firmy tak trochu i to, co na jaře nestihly? 

Ano, i tak by se to dalo říct. Zatímco na jaře se byznys trochu zastavil, jako by zamrzl. V řadě odvětví se ale poptávka nakumulovala a obchod nyní běží paradoxně rychleji.

Pozorujete podobný vývoj také v oblasti vaší specializace, tedy prodeje a nákupu firem?

Dynamika v tomto odvětví se neliší od toho, co v obecné rovině platí pro celý trh. Na jaře majitelé firem reagovali logicky. Říkali nám: ‚Podívejte, teď je blbá doba na prodej. Počkáme až se situace vyjasní a zlepší.‘ A přestože přišla podzimní druhá vlna, už se k tomu stavějí jinak, ačkoliv i nyní mohou být očekávání do budoucna stále riziková. Ti, co opravdu chtějí prodávat, tak jednoduše přestali spekulovat a jdou do toho.

Může mít současná situace vliv na ceny firem? Šly ceny dolů?

U oborů, které jsou krizí nejvíc zasaženy a poměrně rychle se nevracejí na standardní nebo předkrizové hodnoty, co se týká obratů, zisku, výkonnosti, tak tam taková očekávání pochopitelně jsou. Je jasné, že teď se například nebudou prodávat cestovní kanceláře nebo letecké společnosti, protože to zkrátka nedává smysl. Nicméně my se specializujeme převážně na výrobní a obchodní společnosti. Většinou jde o menší nebo střední transakce, o firmy, které se obratově pohybují ve stovkách milionu korun. A právě ve výrobním segmentu byl návrat ke standardní výkonnosti poměrně rychlý.

Jsou si toho investoři vědomi?

Pochopitelně. Investoři se dívají na to, jak si firma poradila s první vlnou a jak teď prochází situací související s druhou vlnou korony. A u řady společností opravdu došlo k návratu na „předkrizové“ hodnoty. Došlo třeba k propadu, ale firma díky přijatým opatřením ukázala, že si i s takovou situací dokáže poradit. A rychle se vrátila na původní hodnoty, nebo dokonce některé ukazatele dokázala vylepšit. Pak to nemá na prodejní hodnotu firmy zásadní vliv.

To zní skoro tak, že se zájem o některé typy firem mohl dokonce zvýšit…

Přesně tak to je. Všechno, co se díky současné situaci stalo preferovaným odvětvím, tak okamžitě razantně stouplo na ceně. To není žádná novinka. Psalo se o tom se hodně už na jaře a v létě. Ať už jde o zdravotnictví, potravinářství, logistiku nebo třeba služby poskytované online. Tohle jsou z investorského hlediska velmi hodnotná odvětví.

Majitelé firem nesou obrovskou odpovědnost. Sociální kontakty nejsou samozřejmé

Přemýšlíte o tom, jaký vliv na ekonomiku a obchod bude mít případná další vlna a s ní související opatření?   

Já už jsem to trochu naznačil. Když nějaká situace trvá delší dobu, podnikatelské sféře nakonec nikdy nezbyde nic jiného, něž si na ni zvyknout a najít řešení. Motivy podnikatelů ale nejsou zdaleka jen ekonomické. Když jste majitelem firmy a máte stovky, tisíce zaměstnanců, anebo klidně „jenom“ pět, vždycky na sebe berete obrovskou odpovědnost. Každý ze zaměstnanců má rodinu… Ač se to třeba nemusí na první pohled zdát, tenhle morální aspekt hraje obrovskou roli. V určité chvíli tak přestanete řešit všechna ta kontroverzní opatření, negativní zprávy z médií a prostě se koncentrujete na to nejdůležitější – jak obstát. Často podnikatele slýchám říkat ‚Když jsme přežili krizi 2009 až 2011, tak s námi už jen tak něco nezatřese.‘ Mají svůj názor, dělají spoustu rozhodnutí a za ta si pak nesou odpovědnost. Vůči společnosti, ale především vůči svým lidem ve firmě. Za tím vším cítím určitý typ energie, který říká: Problém? Vyřešíme. Proto jsem optimista. A snad je to odpověď i na otázku, jak si firmy poradí s dalšími vlnami.

Co vám osobně dělá starosti?

Samozřejmě přemýšlím nad svou firmou, všichni v první řadě řešíme vlastní byznys. Ale paradoxně mě mnohem víc trápí věci, které ji přesahují. V první řadě mi vadí, že jako země nemáme dlouhodobou strategii a vizi. My nevíme, v čem za 10 nebo 20 let chceme být nejlepší na světě. A pokud tu vizi nemáme, tak těžko v něčem budeme. Druhá věc, která mě nenechává klidným, je totálně nezodpovědná rozpočtová politika. Víc bych to raději nekomentoval. No a třetí věc je školství a vůbec úroveň vzdělávacího systému u nás. Určitě to souvisí s tím, že řada z nás ve firmě máme děti ve školním věku a všichni cítíme jeho ohromné nedostatky. Taky proto je tohle téma dost často předmětem diskusí…

Je něco, co na současné situaci vnímáte pozitivně?

V nejobecnější rovině fakt, že my jako firma, ale i společnost jako celek můžeme být lépe připraveni na další krizi, třeba na nějakou jinou pandemickou vlnu, která může přijít. A nemám na mysli zdaleka jen to, že jsme se naučili používat nejrůznější online nástroje a být v kontaktu s klienty převážně přes počítač. To je něco, co by bylo ještě v lednu prakticky nemyslitelné. Kdybychom klientům něco podobného v tu dobu navrhli, tak by si mysleli, že si z nich děláme legraci. A nyní řešíme jen to, přes který nástroj se spojíme. To mě ale přivádí k něčemu mnohem důležitějšímu. Lidé, aniž by si to uvědomovali, přehodnotili žebříčky svých hodnot. A hodně vysoko v něm vystoupal právě sociální kontakt. Měli jsme tendenci brát ho jako něco samozřejmého, nikdo nad ním nepochyboval. A najednou je z něj cenný benefit. Jakou má hodnotu možnost sejít se a promluvit si s nejbližšími, si uvědomíte až ve chvíli, když to nejde.